Musíte pořád a všude? Proč závislost na sexu není vůbec zdravá?

Sexuální závislost nebo i hypersexualita, je laickou veřejností mnohdy chápána jako výmluva pro záletníky a nevěrné ženy. Je to však regulérní uznána porucha, která se v zásadě neliší od jiných závislostí jako je alkoholismus, závislost na drogách či lécích.

Podobně jako tyto, hypersexualita se vyznačuje prováděním činnosti, která pramení z psychických problémů, za účelem úniku z reálného světa pro momenty uspokojení, sestávající buď z požitku „lovení kořisti“ nebo ze samotného potěšení vycházejícího ze sexuálního aktu. Takto postiženému člověku přestane záležet na objektivně důležitých prioritách jako je práce, vzdělání, společenský život a většinu nebo všechny činnosti, kterým se věnuje, provádí za účelem uspokojit svou naléhavou potřebu, dostat se ke své dávce.

Jak poznat, že jde o problém?
Zda máte zdravý sexuální apetit poznáte na základě toho, že sex patří do vašeho života jako jedna z mnoha volnočasových aktivit a nemáte pocit, že se vám zhroutí svět, pokud vám vaše či cizí plány sem tam tuto aktivitu nabourávají. Problém nastává, pokud se ke sexu začnete stavět jako ke droze a vést dvojí život vedle toho normálního.

Neustále vyhledáváte materiály se sexuálním obsahem, už vám nestačí sex s člověkem, se kterým jste ve vztahu a tajně si vyhledáváte bokovky pro uspokojování svých potřeb. Hromadí se při tom komplikace nejen z hlediska nevěry, v případě množení vašich záletů hrozí i promiskuitní chování a s tím spojené případné pohlavní nemoci. Nucení na sex vás může dokonce dostat do vyhrocených situací a konfliktu se zákonem.

Jak z toho ven?
Pokud identifikujete u sebe sklony k závislosti, před léčbou samotné hypersexuality musí se nejdříve vyloučit tělesné onemocnění, mezi které patří například nádor na mozku nebo na vaječnících, třeba vyšetřit hladinu hormonů, mohlo by se totiž jednat o zvýšenou hladinu pohlavních hormonů.

Samotná léčba hypersexuality sestává z podávání léků snižujících hormonální hladinu nebo uklidňujících a tlumících nervovou soustavu a z psychoterapie. V extrémních případech, jakými jsou sexuální agresoři, kteří tvoří hrozbu v podobě znásilňování, lékaři doporučují kastraci, ta je však možná jen se souhlasem pacienta. Za normálních okolností se ale „běžná“ závislost léčí jako každá jiná.

Zásadní nevýhoda však spočívá v tom, že zatímco chemické drogy či alkohol nemají pro tělo kromě samotného požitku z opojení žádný pozitivní význam, sexuální styk je za normálních okolností součástí dobře fungujícího vztahu. V případě léčby hypersexuality se vedle užívání léků a psychoterapii v první řadě musíte donutit k abstinenci.