Legendární finský odstřelovač Simo Häyhä, měl přezdívku Bílá smrt

Dvacáté století bylo plné celosvětových konfliktů, a pokud vezmeme v úvahu civilní i vojenské oběti, můžeme konstatovat, že to bylo nejkrvavější století, jaké jsme kdy zažili. V důsledku války se z mnoha lidí staly bytosti, které považuji za nadlidi a jejichž nadání vyniklo na bojišti. Ačkoli to bylo dost morbidní, mnozí z těchto lidí projevili odhodlání a šli nad rámec povinností své země.

Mnohé země za druhé světové války zažily boj proti silám, které měly početní i kvalitativní převahu. Jednou z těchto zemí bylo Finsko, které 30. listopadu 1939 čelilo na svých hranicích síle Rudé armády. Finští vojáci, kteří byli v těžké početní a technické nevýhodě, museli prokázat houževnatost a statečnost v boji s více než dvojnásobně silnější silou, než byla jejich vlastní.

Tyto okolnosti byly ideální půdou pro vznik mnoha hrdinů. Mohutná výzva vyžadovala mocného soupeře. Nikdo se této výzvy nezhostil tak dobře jako finský odstřelovač Simo Häyhä. Který se tváří v tvář nepříteli, jenž ho převyšoval ve všech směrech, přesto dokázal stát nejsmrtonosnějším odstřelovačem na světě.

Jak vznikla legenda Simo Häyhä

Häyhä se narodil v obci Rautjärvi přímo u ruských hranic. Vyrůstal ve velmi početné rodině zemědělců jako jeden z osmi sourozenců. Jako většina lidí v těchto oblastech Finska se i Häyhä věnoval lyžování a lovu, obojí však spíše z nutnosti než z vášně.

Po mnoha měsících strávených lovem ve finské tundře mladý Häyhä brzy zjistil, že je zdatný ve střelbě z pušky, což vedlo jeho rodiče k tomu, že ho přihlásili do střelecké soutěže. Poté jeho kariéra ostrostřelce prudce vzrostla. Jeho pokoj byl prý plný trofejí, ale vzhledem k tomu, že byl plachý a uzavřený, nechtěl být dlouho středem pozornosti, takže se o těchto úspěších mluvilo jen zřídka.

Začátek války donutí Häyhäho dostat se do centra pozornosti, když v roce 1939 vstoupí do finské armády. Jeho talent byl okamžitě rozpoznán a byly mu poskytnuty všechny dostupné prostředky. Přesto Häyhä používal ke všem svým odstřelovačským zásahům pouze standardní finskou armádní pušku se železnými mířidly.

Bílá smrt

Häyhä by se stal pro invazní jednotky nechvalně známým. Přezdívku „Bílá smrt“ mu dali vojáci Rudé armády kvůli jeho charakteristickému bílému maskovacímu obleku. Jeho styl odstřelování byl neortodoxní, což mu umožnilo být ve své roli velmi zdatný. Především k dosažení žádného z Häyhäho sestřelů nebyly použity žádné zaměřovače, protože nikdy necvičil se zaměřovači. Byly pro něj spíše přítěží kvůli tomu, že v chladu zamrzaly a také odrážely sluneční světlo, což ohrožovalo jeho pozici.

Další kroky byly podniknuty k utajení jeho pozice. Häyhä se plazil sněhem na své odstřelovačské stanoviště při teplotách až -40 °C a trávil celý den na jedné pozici. Jako další bezpečnostní opatření nabaloval sníh kolem své pušky, aby zmírnil chuchvalce sněhu, které vznikaly při zpětném rázu výstřelu. Kromě toho si také naplnil ústa sněhem, aby odstranil páru vznikající při dechu. Kombinace všeho dohromady znamenala, že Häyhä byl prakticky neviditelný.

Sovětské vrchní velení zaměstnávalo sovětské protistřelce, kteří měli za úkol Häyhäho speciálně zabít, ale kvůli jeho stylu odstřelování mnoho z nich umíralo rukou útočníka, kterého se snažili zabít.

Do konce války si Häyhä připsal přesně 505 zásahů, přičemž všech by dosáhl za méně než 100 dní, což je dodnes rekord v počtu odstřelovačských zásahů provedených jedním mužem. Pokud si dáte do souvislosti jeho situaci, kdy byl v přesile, se zastaralou výstrojí a bez velkých zkušeností z války, stanou se jeho úspěchy ještě působivějšími.

Z boje by ho vyřadil sovětský odstřelovač, který Häyhäho zasáhl výbušnou kulkou. Kulka ho zasáhla do spodní čelisti a vyhodila mu ji z větší části do povětří. Byl by vykrvácel, kdyby ho jeho kolegové z družstva neodtáhli zpět na základnu. Po tomto incidentu strávil Häyhä zbytek války na lůžku a zotavoval se ze zranění. Čelist mu byla zrekonstruována, ale nikdy se po tomto zážitku plně nezotavil.

Když s ním byl v roce 2002, více než 60 let po událostech, veden rozhovor, byl dotázán, zda nelituje, že zabil tolik lidí. Na to odpověděl:

„Udělal jsem jen to, co mi bylo rozkázáno, a to tak dobře, jak jsem mohl.“

Závěr

Na konci války by finská armáda musela ustoupit početně silnější Rudé armádě. Vítězství Sověti dosáhli, ale ne bez vysoké ceny. Finové bojovali neohroženě a díky obranné převaze dokázali zabít 5 sovětských vojáků za každého zabitého finského, čímž světu ukázali, že technologické převaze lze čelit dobrou taktikou.

Z postoje Finů a zejména z postoje Häyhäho lze vyvodit důležité poučení. Navzdory všem předpokladům se Häyhä každé ráno odplazil do úkrytu, aby bojoval s nepřítelem, který měl nad ním převahu. Odhodlaný udržet svou zemi v bezpečí Häyhä šel nad rámec svých povinností a dokázal světu, že Finsko není žádný slaboch.

Tento postoj můžeme uplatnit v každodenním životě. Pokud se nám zdá nějaký úkol příliš těžký nebo cíl příliš velký, musíme ho postupně splnit. Stejně jako se Häyhä každý den plazil sněhem, aniž by věděl, zda se dostane zpět, s jediným cílem – udělat to nejlepší, co umíme, tak bychom to měli udělat i my. Místo plazení se musíme vstát a pustit se do výzvy, kterou si klademe, s jediným cílem a to udělat to „tak dobře, jak to dokážeme“. Navzdory tomu, co si možná myslíte, jste schopni mnohem více, pokud se pohybujete mimo svou komfortní zónu, ale to můžete zjistit pouze tehdy, když si sami sobě budete klást výzvy.

Zdroj: historyofyesterday.com