Empatie ve vztahu: Usnadní odpuštění a sníží negativitu

Rozvoj empatie ve vztazích je klíčem ke spojení a komunikaci! Ve skutečnosti je empatie neuvěřitelně prospěšná! Z výzkumů víme, že nejen posiluje vztahy, ale také zvyšuje spolupráci, pomáhá lidem odpouštět, snižuje negativitu, agresivitu a odsuzování a dokonce zlepšuje vaše fyzické zdraví!

Pocit, že nás partner (nebo kdokoli jiný) skutečně chápe a vidí, je jednou z našich nejhlubších lidských potřeb. Psycholog Carl Rogers, otec přístupu k terapii zaměřené na klienta, neustále hovořil o potřebě empatie v lidských vztazích. Říkal: „Když vás někdo opravdu slyší, aniž by vás soudil, aniž by se snažil převzít za vás odpovědnost, aniž by se vás snažil formovat, je to zatraceně dobrý pocit!“. Dále říká: „Když si člověk uvědomí, že byl hluboce vyslechnut, zvlhnou mu oči. Myslím, že v jistém skutečném smyslu pláče radostí. Je to, jako by říkal: ‚Díky Bohu, někdo mě vyslyšel. Někdo ví, jaké to je být mnou.“

Tři druhy empatie ve vztahu

Kognitivní empatie

Tehdy jste schopni pochopit, jak se druhý člověk cítí a co si asi myslí.

Emoční empatie

Tehdy jste skutečně schopni cítit to, co cítí někdo jiný, a tím začíná hlubší citové spojení.

Soucitná empatie

Teď, když chápete, co někdo cítí, a můžete to sami zažít, jste pohnuti jednat a pomoci, jak jen můžete.

Tipy pro větší empatii ve vztahu

Ptejte se a naslouchejte

Abyste si mohli osvojit empatii, musíte se nejprve naučit skutečně naslouchat. Myslím tím naslouchat pořádně, jako by to byla vaše práce a vy jste za ni dostali zaplaceno. Naslouchání znamená, že jste zcela přítomni tomu, co se říká. Nereagujete na základě vlastních myšlenek nebo pocitů, ale jste pozorní, takže můžete zůstat v přítomném okamžiku a plně se věnovat tomu, co druhá osoba říká.

Při naslouchání je vaším cílem identifikovat, co druhá osoba cítí, což znamená, že musíte rozpoznat, jak různé pocity vypadají, znějí a jak se cítí váš partner nebo tato druhá osoba. Nepředpokládejte! Možná budete muset položit několik jemných otázek, abyste si byli jisti, o co jde. Nejsou to otázky určené k řešení problémů, jsou to otázky určené k prozkoumání a prohloubení spojení.

Zde je několik příkladů vhodných otevřených otázek:

• Můžeš mi říci více o X?
• Co tě na události X nejvíce rozrušilo/rozesmutnilo?
• Jak jsi se cítila v souvislosti s X?
• Co dalšího jsi v souvislosti s X cítila?
• Co tě na X nejvíce trápí?
• Co máš na mysli, když říkáš X?
• Co ti to připomíná?

Spojte se s pocity, ne se situací

Obvykle se stává, že se někdo svěřuje s něčím, co ho rozrušilo, ale není to něco, co by rozrušilo vás, takže je těžké najít soucit, trpělivost nebo empatii pro to, co prožívá. Je to proto, že se zaměřujete na špatnou věc.

Místo toho, abyste se soustředili na situaci a vžili se do ní, zaměřte se na pocit a vzpomeňte si na chvíli, kdy jste takový pocit měli.

Z kroku 1 jste možná zjistili, že se váš partner cítí ponížený a rozrušený z toho, že pokazil prezentaci v práci. Vy nemáte zaměstnání, kde se dělají prezentace, a mluvení před lidmi vám stejně připadá snadné, takže můžete mít pocit, že se nedokážete vcítit, i když jste identifikovali pocity, které má.

Místo toho, abyste se snažili vžít do této situace, vzpomeňte si na okamžik, kdy jste se cítili ponížení nebo rozrušení. Zeptejte se sami sebe: „Kdy jsem cítil něco podobného, co popisují oni?“. Vzpomeňte si na tento bolestný pocit, nikoli na podobnou událost. Nyní se můžete vcítit.

Sdílejte své pocity

Krok 3 je o sdílení vlastních zkušeností s tímto pocitem. Opět platí, že klíčem není řešit problémy nebo se pokoušet na něco přijít. Klíčem je dát druhému člověku najevo, že v těchto pocitech není sám. Ve výše uvedeném příkladu tedy můžete říct něco jako: „Vzpomínám si, jak na mě táta křičel, když jsem na střední škole při míčovém zápase odpálil. Křičel z tribuny před zraky všech mých spoluhráčů, trenéra a všech ostatních rodičů. Šel jsem ze hřiště tak ponížený. Nedokázal jsem s nikým navázat oční kontakt, a když mi říkali, že je to v pořádku a že si ho mám nevšímat, jen mi to přitížilo. Nedokázal jsem si představit, že bych se po tomhle ještě někdy vrátil na hřiště.“

Je však velmi důležité, abyste se právě tady zastavili! NEPOKRAČUJTE v tom, že řeknete: „Ale já jsem to udělala a bylo to v pořádku. Přenesl jsem se přes to a šel dál a ty můžeš taky!“.

Takové věci děláme proto, že neradi vidíme, jak se náš partner nebo ti, které milujeme, trápí, a tak se snažíme vše odsunout a rozveselit nebo vyřešit problém, abychom se cítili pohodlněji, ale to není empatie a nepomáhá to tomu člověku, aby se cítil lépe. Pokud dokážete zůstat přímo na místě a cítit ten dávný pocit stejného typu ponížení a zoufalství, váš partner se naprosto jistě bude cítit nejen utěšeně, ale bude vám také bližší.

Co mohu udělat?

Teprve po dokončení ostatních kroků můžete klást další otázky, abyste ukázali podporu a týmovou spolupráci. Když se vcítíte do svého partnera, stáváte se spolu s ním týmovým partnerem proti jakémukoli strádání nebo špatné události!

Zdroj: Abby MedCalf