Deja vu. Když máme pocit, že už se to stalo

Termín „déjà vu“ z francouzštiny znamená „již viděn“ a je to pocit, že situace, kterou prožíváme, se již v minulosti stala, ale zároveň věříme, že je to nemožné.

Deja vu se netýká konkrétního místa nebo osoby, ale konkrétního okamžiku v životě, někdy jsme dokonce schopni předpovědět, co se stane dál. Deja vu je jev, který se objevuje náhle a trvá velmi krátkou dobu. Existuje mnoho typů deja vu, například Deja visite (už jsem tu byl), deja pense (již jsem zažil), deja senti (již jsem pocítil).

Co je to deja vu?
Téměř každý prožil Deja vu. Je to druh iluze, kterou nám náš mozek nabízí. Situace nebo objekt, který jsme viděli poprvé, se jeví povědomý. Máme dojem, že na tomto místě jsme již byli, určitou událost viděli nebo se jí účastnili. A i když se to zdá nemožné, tato iluze je velmi reálná.

Předpokládejme například, že jsme šli poprvé do Řecka na dovolenou a sedíme v místní krčmě. Najednou se nám zdá, že jsme již byli na stejném místě, za stejných okolností, se stejnými lidmi. Nebo když jsme na letišti se skupinou přátel, čekáme na odbavení, mluvíme o cestě a máme dojem, že jsme to už zažili – stejní přátelé, stejný terminál, stejné téma konverzace.

Fenomén deja vu je poměrně komplikovaný a existuje mnoho teorií o jeho vzniku. Bylo vědecky zjištěno, že až 70% populace uvádí, že zažilo nějakou formu deja vu. Někteří říkají, že fenomén deja vu je vzpomínkou na předchozí inkarnaci, jiní, že je to zapamatovaný sen. Ještě další skupina lidí spojuje deja vu s paranormálními jevy a aurou tajemství.

• 

Vědecké teorie o deja vu
Nejpopulárnější teorie deja vu hovoří o dočasných poruchách v práci mozku spočívajících v rychlejší registraci informací jednou z hemisfér. Správně obě hemisféry navzájem neustále a průběžně spolupracují, což nám dává pocit jednoty.

Každé menší zpoždění (počítané v milisekundách) v práci pravé hemisféry způsobí dvojitou registraci informací levou hemisférou a způsobí svým způsobem dvojité vidění neboli deja vu. To znamená, že jedna půlka registruje danou situaci, zatímco druhá ji současně vnímá jako paměť a nutí nás si myslet, že jsme ji již zažili.

Další teorie vysvětluje způsobem známějším z každodenního života, co je to deja vu. Jmenovitě jde o skladiště latentního poznání v lidském mozku, které je mimo vědomí. Jde o to, že během našich životů nashromáždíme velké množství informací a mnoho z nich jde do latentní paměti. Někdy se nám tedy zdá, že danou situaci nebo událost známe, ale nejsme schopni určit odkud.