Sparta není železná, ale pěkně prorezavělá. Rosického hvězda padá k zemi
Rok co rok slyší sparťanští fanoušci od představitelů letenského klubu před sezonou to samé: Jdeme si pro titul a chceme uspět v evropských pohárech. Po uplynutí necelého roku však předsevzetí, cíle a sny končí pravidelně smutkem a skřípěním zubů… A klidně se to může stát i v polovině roku 2023.
Sezona 2022/23 ještě pořádně nezačala a ve Spartě už řeší průšvih s vypadnutím z evropských pohárů. Optimisté, ale i realisté tušili, že postoupit přes norský Viking Stavanger nemusí být jednoduché, ale povést by se to mělo. Nepovedlo. Po výsledcích 0:0 (doma) a 1:2 (venku) se Sparta s Evropou loučí.
Ale nejde jenom o to, že Sparta s norským týmem ani jednou nevyhrála, spíše fotbalovou veřejnost zaráží styl hry, jakým se letenský klub prezentoval. Fanoušci si slibovali od příchodu nového trenéra Briana Priskeho z Dánska nový styl hry, který bude založen na důsledném presinku a rychlém přechodu do útoku. Jenže Stavanger se hodně zaměřil na defenzívu a Sparťané nebyli schopni norský obranný val překonat. Nenašel se žádný šikula, který by dokázal poslat útočníkům chytrou českou uličku. Zkrátka český tým byl naprosto bezradný. Ale i tak byla pořád šance postoupit, bylo to zkrátka o tom, kdo dá vítězný gól. A ten se povedlo vsítit právě Norům, kteří využili megahrubky Dávida Hancka, což je vpodstatě nejzkušenější hráč Sparty…
Českému nejslavnějšímu klubu historie (už je to ale opravdu jen historie…) zbývá tedy jen bojovat o titul. Jenže naposledy se Sparta stala mistrem v roce 2014. Kdyby před osmi lety někdo řekl sparťanským fanouškům, že na další titul si počkají nejméně devět let, vysmáli by se mu a hodili by ho do Vltavy, aby odplul do Vršovic (kde má své sídlo věčný soupeř ze Slavie). Jenže ono se může klidně stát, že Sparta bude čekat na titul i deset let, patnáct, kdo ví… A mezitím hvězda Tomáše Rosického uvadá. Před několika lety přišel jako spasitel, sundal hráčský dres, oblékl sako a stal se jedním z nejmocnějších mužů ve Spartě. Jenže následné neúspěchy jdou na jeho hlavu a z miláčka se pomalu stává nechtěný člověk, kterého více a více fandů posílá ze Sparty pryč.
Dalo by se říci za dobrotu na žebrotu, ale na druhou stranu, když je někdo skvělý hráč, hned to nemusí znamenat, že bude i skvělý manažer. Možná si to měl „Rosa“ nejdřívě osahat v menším klubu, klidně ve sparťanském béčku či u mládeže, a pak se postupně přemístit mezi sparťanskou elitu. Teď musí doufat, že se jeho hochům podaří získat titul, jinak by to mohlo znamenat i konec Rosického na pozici sportovního ředitele.
Zdroj: redakce, Instagram, Wikimedia