Ruční granáty z doby křížových výprav? Nový výzkum zkoumá využití středověké keramiky

Nejnovější výzkum, který vedl docent Carney Matheson z Griffithovy univerzity, se zaměřil na středověké keramické nádoby a na to, co o nich odhalila analýza zbytků. Zjištění ukázala, že některé z nádob obsahovaly hořlavý a pravděpodobně výbušný materiál, což naznačuje, že mohly být použity jako středověké ruční granáty.

Ve výzkumu, který byl zveřejněn v časopise PLoS ONE, tým zkoumal čtyři keramické střepy, které byly vykopány v Jeruzalémě a pravděpodobně pocházejí z 11. nebo 12. století. Pomocí různých vědeckých testů zjistili, že tyto předměty obsahovaly sloučeniny, jako je rtuť, síra, hliník, draslík, hořčík, dusičnany a fosfor.

Badatelé se domnívají, že jedna z těchto nádob sloužila k uchovávání olejů, zatímco další dvě pravděpodobně obsahovaly léčivé látky. Čtvrtá nádoba, známá jako střep 737, která je nyní uložena v Královském ontarijském muzeu, však obsahovala chemické přísady pro výbušné zařízení.

Při analýze prvkových a chemických údajů stojí za další zvážení interpretace artefaktu, jako zbytku výbušného zařízení, pravděpodobně zápalného nebo osvětlovacího granátu. Silné stěny této nádoby by zajistily izolaci a pevnost, která by odolala nárůstu tlaku před detonací, což je pro výbušnou zbraň nezbytné. Zatímco střep 737 pochází z nezdobené nádoby s přibližnou hmotností a tvarem optimálním pro granát a interpretace výbušného zařízení odpovídá jeho vyzvednutí z destrukčních zbytků nad středověkým povrchem. Také historické zprávy, například o obléhání Jeruzaléma v roce 1187 n. l., uvádějí zbraně odpovídající granátům hozeným na město Saladinovými vojsky.

Matheson, docent v australském výzkumném centru Griffith’s Research Centre for Human Evolution uvedl, že výbušný materiál, který analyzovali uvnitř nádob naznačuje, že se mohlo jednat o lokálně vyvinutou starověkou výbušninu.

„Tento výzkum ukázal rozmanité využití těchto unikátních keramických nádob, které zahrnují i starověká výbušná zařízení,“ řekl Matheson. „Tyto nádoby byly zaznamenány v době křížových výprav jako granáty házené proti křižáckým pevnostem, které vydávaly hlasité zvuky a jasné světelné záblesky. Někteří badatelé se domnívají, že nádoby byly používány jako granáty a uchovávaly černý prach, výbušninu vynalezenou ve starověké Číně a známou tím, že se na Blízký východ a do Evropy dostala ve 13. století. Bylo uvedeno, že černý prach mohl být na Blízký východ zaveden již dříve kolem 9.-11. století. Tento výzkum však ukázal, že se nejedná o černý prach a pravděpodobně o místně vynalezený výbušný materiál.“

Výzkum rovněž upozornil, že některé z těchto nádob byly zapečetěny pomocí pryskyřice z jehličnatých stromů. Autoři doufají, že tento výzkum pomůže nabídnout pohled na „výrobu a obchod s luxusními a léčivými produkty a alchymii na středověkém Blízkém východě“.

Matheson také dodává, že „další výzkum těchto nádob a jejich výbušného obsahu nám umožní pochopit starověkou výbušnou technologii středověku a historii výbušných zbraní ve východním Středomoří“.

Zdroj: medievalists.net, journals.plos.org