Exkluzivní rozhovor s malířem Tomášem Pláničkou, který žije svůj sen!

Umění má mnoho podob, malířství však patří k těm nejstarším. V tomto oboru je navíc velmi těžké se prosadit. Exkluzivně pro My muži jsme se zeptali nadaného malíře, Tomáše Pláničky, mimo jiné na to, jaká byla jeho cesta k úspěchu.

Jak jste se stal malířem? Byl to Váš dětský sen?

Měl jsem popravdě jiné dětské sny. Být malířem, to by mě nikdy nenapadlo. Všechny mé sny se točily kolem sportu.

Byl jste k umění veden od malička? Chodil jste například do umělecké školy, nebo do malířských kroužků?

Můj otec byl nadaný amatérský malíř, který mě ale nikdy do ničeho nenutil. V podstatě mě ani neučil, tohle nějak přišlo přirozeně samo. Už od školy jsem si neustále čmáral do sešitů k nevoli učitelek. Žádné umělecké školy nemám, ale docházím na kurzy malování tady v Ostravě, kde se snažím zdokonalovat.

Vaše díla jsou převážně abstraktní. Co mají vyjadřovat? A kde čerpáte inspiraci?

Ja myslím, že umím namalovat i reálnější obrazy, i přesto mi abstraktní tvorba přirostla k srdci a dávám jí přednost.

Vaše obrazy mají stále více zájemců. Kde si je od Vás mohou zákazníci koupit? A jak probíhá práce na zakázku?

Nákup probíhá většinou přes instagramový profil planis_art. A teď je v procesu i webová stránka. Zakázková tvorba je po vzájemné komunikaci. Klient napíše, co by se mu líbilo, jak barevně i velikostně, nejlépe když pošle fotku interiéru, kde by měl obraz své místo, a já to pak doladím.

Zaměřme se na Vaši kariéru. Proč jste se rozhodl věnovat se naplno umění?

Řekl bych, že naplno se umění ještě nevěnuji, ale samozřejmě je to můj cíl. Stále ještě chodím i do zaměstnání. Živit se něčím, co nás i baví, je myslím velká výhra.

Cesta k úspěchu je pro umělce mnohdy těžká. Jak dlouho Vám trvalo se prosadit? Jaká byla Vaše cesta?

Je to opravdu těžká cesta, umělců je hodně, takže konkurence je obrovská. Myslím tak 2 roky trvalo, než mě někdo trošku začal brát vážněji. Do té doby bylo hodně posměšků, hlavně od lidi kteří, tomu ani nerozumí. Člověk se nesmí nechat odradit, a musí věřit v to, co dělá.

Máte nějaké konkrétní cíle, kterých chcete ve své kariéře dosáhnout? Ať už jsou to výstavy v galeriích, či zakázky pro významné osobnosti?

Bez nějakých budoucích cílů by to asi nefungovalo. Samozřejmě výstavy ve velkých městech, a co nejvíce se dostat mezi lidi, ať už známé, či neznámé.

Měl jste někdy, během své kariéry, chuť vše vzdát? Proč? A co Vás motivovalo pokračovat dál?

Ten pocit mám každé ráno po probuzení, naštěstí mě to během hodinky přejde, a jedu dál. Nemotivují mě ani peníze, i když to zní divně. Nejvíce mě motivuje to, že se někdy v budoucnu chci podívat sám sobě do očí, a říct si, že jsem pro to udělal maximum.

Je abstraktní umění Váš vyhraněný styl? Nebo experimentujete i s jinými?

Ano. Abstract a action art je to, co mě baví v současné době.

Chtěl byste vzkázat něco mladým talentům? Čeho by se měli vyvarovat, nebo naopak, čeho se držet?

Já bych jim poradil hlavně ať to nedělají z donucení. Musí je to opravdu bavit, a výsledky přijdou. Ať dříve, či později. A druhá rada je nenechat se odradit od lidí, kteří budou znehodnocovat jejich práci. Nad tohle se musí člověk povznést, a je jasné, že ne každému se vaše práce musí líbit.

Pokud se dnes ohlédnete zpět, čím jste si prošel, podstoupil byste tuto cestu znovu?

Určitě bych to absolvoval znovu, i když ta cesta nebude nikdy lehká pro nikoho. Jak říkám, lepší je začít s čímkoliv, po čem člověk touží, než aby si pak v budoucnu vyčítal, že to ani nezkusil.

Zdroj: redakce – vlastní dotazování